Duben 2011

Láska? Láska...

30. dubna 2011 v 21:10 O mně
Ahoj.
Článek na tohle téma jsem měla rozepsaný dlouho...
Poprvé, když jsem šla na discu a věděla, že budu šedá myš v davu, a nebyla. Myslela si, že to bude vztah.. Nebyl. Byla zamilovaná do XXX kluka, který měl holku. Byla zklmaná. Je zamilovaná, protože se rozešli...
Zamilovanost? Co to je? Pocit naprostýho pobláznění? Stejně se dá definovat šílenství... Není to to samý?
Nemůžete si někoho vyhodit z hlavy, nudíte kamarády (promiň,Markét :D) stále opakujícími se chvalozpěvy, vidíte ho před sebou...
Dokážete zpaměti odříkat poslední konverzaci, smsky, všechno, co vidíte, vám ho připomene...
Zamilovat rovná se zblbnout :)
A za blbost se platí...
Přesto... za tyhle motýly v žaludku, vyplý mozek a třesoucí se ruce dám cokoliv...


Proč sedíte u těch počítačů?! :D

23. dubna 2011 v 12:07 Doporučuju...
Ahoj,
tak, a valte ven :D
Já teď dojela z kol (mám za sebou prvních 25 jarních km - a to i s palcem na noze, na který nemůžu došlápnout!) a včera jsem byla celej den v lese a s holkama na procházce :)
Na kole jsem potkala vodáky, cyklisty, pěší a spoustu těhle aktivních nadšenců, takže mám vyřvané hlasivky z "ahóóój!" :)
Bylo super, a škdoa tohle pčoasí posedět doma :P
Takže moje doporučení: Vykašlete se na všechno a běžte si užít jara :)


(Nevím, buď teď udělám nëbo později udělám nový jarní design, uvidíte sami :))

Annienka...

20. dubna 2011 v 20:46 O zvířatech
Ahoj
většina z vás už to asi ví, je to má omluva pro to, že minulý díl V jiném světě byl krátký.
Annienka mi umírala. Měla to rychle za sebou...
A možná je lepší, že je mrtvá. Rakovina je strašná diagnóza.
Za měsíc měla nádor velký pomalu jak ona sama, nemohla jíst, pít, vlézt do domečku, pořádně se pohybovat...
Chybíš mi, Anni, mám tě ráda.
Promiň, žes musela tak trpět. Nezasloužila sis to.
Mrzí mě, že ses nedočkala jara...


8.díl: V jiném světě

3. dubna 2011 v 12:40 Moje psaní
Když znovu ucítím svoje tělo, slyším pravidelný tlukot srdce, pohled uhnízděný v mé tváři a teplo linoucí se z jiného těla. Nebo spíš duše?
Když otevřu oči, Sametová se mi dívá upřeně do očí a leží mi na břichu.
Za mnou se ozve Sianne, "Aisho? Dnes si poprvé dělej, co chceš. V srdcích jsme všichni s tebou, připraveni pomoct. Večer je první wehgla, oslava či počest. Těš se, uvidíš."
Stále ležím. Už jsem se naučila přijímat telepatická sdělení, i když mi stále dělá problém tyto zprávy odesílat. Burbinq říká, že je to proto, že stále skrýváme své vlastní myšlenky před ostatními.
Zavřu oči.
Cítím, že se ostatní vzdalují, jenom Sametová zůstala. Ležím a přemýšlím nad vším... nad vším... V tom se Sametová zvedne a odejde. Podívám se udiveným pohledem. Sametová se na mě naposled koukne, mrskne ocasem a pomalým krokem odchází.
Napadne mě, že ybch měla udělat to samé.
Ale kam jít?
Zvednu se z měkké trávy, mechově zelené s jasně karmínovými pruhy, a rozhlédnu se kolem sebe. Sama si uvědomuji, jak moc mi etuque pomáhá vidět.
Náhle uslyším hlasy.. šeptají.... "a ona je tu, aby něco splnila... to by byl náš konec... potkal by nás osud horší než smrt...musíme ji zabít... zabít..."
Ztuhnu. Hlasy pomalu mizí v dálce. A já se úlevou rozpláču a sedím na větvi do setmění.