Říjen 2012

S Am.a (M.)

31. října 2012 v 21:00 Moje psaní
V přítmí křivky vynikají,
jenom stíny být se zdají,
moje tělo klesne k tvému,
pomsta bohu nevinnému,
nehty zatnula ti v záda,
vzdychat slyšela tě ráda;
když viděla ti do očí,
jak strach i touha - ty mučí.
Dotýkal ses mého krku svými rty,
představuji si Jej, i když jsi to ty,
vidím v očích tvých barvu jeho,
jen ji zřím, zazní zpěv srdce mého,
naše duše tloukly stejně,
jak šelest křídel ptáků v hejně...
On byl celým mým životem,
a teď? Zbyl mi okraj, lem...
A nad sebou nicneříkající tělo,
živote - takhle to být vážně mělo?


"Přemýšlecí" hudba.

30. října 2012 v 21:30 Videa
U téhle hudby pláču, přemýšlím, píšu.

Phaeleh - Losing you


Feint - Times like these


Moby - wait for me


Sebevraždy

29. října 2012 v 21:49 Moje psaní
Vzala nůž.
Vidí krev.
Jako když.
Teče tuš.
Oči jak lev.
Spíš jak myš.

Vzala prášky.
Nalila vodu.
Spolkla.
Zbavila lásky.
Se bludu, pudů.
Zmlkla.

Vzala jehlu.
V ní prášek.
Bere, dává.
Už s ní nehnu.
Trauma sázek.
S ní si lehnu.

Vidí hluboko.
Délku, dálku.
Skočí či ne?
Dál než oko.
Možná spíše válku.
Ba ne.


Ostrou hranu žiletky,
pod kůží vzor
namodralých žil
všude samé cetky
on byl vzdor
kdysi taky žil.


Vidí koleje.

Slyší vlak.

Skřípění brzd.

Hříchy smyje

jenom tak

k nebi chce růst.


Vidí provaz.

Jak udělat oprátku?

Smyčka okolo krku
Zlomí vaz
taky na oplátku
Již nezvedne ruku;

U hlavy
jednou kulkou
černou jak vrána
už mě to nebaví
bolest - příliš velkou
vyřešila rána.


Originální lampa :)

29. října 2012 v 20:09 Vlastnoruční výrobky
Ahoj,
tohle si budu dělat do svého nového pokoje.
Jenom nevím, kde seženu tu síťovinu, snad se poptám a najdu. Deštníčky, lepidlo a mám novou lampičku! :)


Rozhovor s G - boyem

28. října 2012 v 21:08 Rozhovory
Myslím, že se mi docela podařilo udělat rozhovor s G-boyem, tak doufám, že se vám bude líbit a číst tak dobře, jako mně se kladly otázky. Ještě jednou děkuji za vstřícnost.. : ) blog: http://g-boy.blog.cz/

Ahoj, myslím, že jsi velice zajímavá osobnost a jsem ráda, že s tebou mohu udělat rozhovor. Jak by ses charakterizoval ty?
Jsem velký egoista. Obětavý člověk, někdy až moc a to mi dělá vždy nějaké menší problémy. Jsem velice ochotný někomu pomáhat. Jsem zásadový člověk, ale bohužel prozatím žádné zásady nedodržuju. Dokážu být vytrvalý, příliš odvážný a výbušný.
A jak se na tebe tváří ostatní? Chápu tě, berou, nebo s nima máš víc problémů?
Podle toho, kdo by ti ostatní měli být. Ve škole, já doufám, že ne, ale někdy se mi zdá, že se lidi přetvařují. Kamarádi mimo školu mě chápou a berou, i když někdy taky váhám. Vlastně všichni v mém okruhu přátel mě berou takového jaký jsem. Ostatní - nekamarádi jsou lidé ze školy. S těmi mám více problému. Různé urážky a nadávky, ale snažím se být nad věcí a nedělat si z nějakých hlupáků hlavu.
Jak ti to jde? Bereš si hodně "do srdce" posměšky, že jsi malinko jiný? Jako kdyby nebylo jedno, kdo má koho rád..
Přesně tak, jak kdyby to nebylo jedno. Ano, beru si je do srdce. Ale navenek, aby nikdo nepoznal, co se děje uvnitř, jsem si vytvořil masku - jsem vážný a vraždím pohledem. Ale když příjdu domů ze školy, tak někdy chvilku stojím před zrcadlem nebo sedím na posteli - přemýšlím, brečím a pak to už neřeším. Zbláznil bych se to mít v sobě pořád. Dusím to celý den v sobě a jakmile příjdu domů, mohu to ze sebe vypustit.
Jak relaxuješ, dokáeš ze sebe pustit myšlenky na křivdu a zapomenout na celý svět?
Dokážu, ale dlouho nebyl čas si opravdu pořádně zarelaxovat. Probíhá to tak, že seberu věci, svačinu, pití a to nejdůležitější - foťák a vypadnu na celý den pryč. Chodím po okolí, kde vím, že na nikoho nenarazím a prostě relaxuji. Když potom příjdu domů, vrhám se na úpravu fotek a dokonce mívám i dobrý pocit a jsem odpočatý.
Jakou máš nejradši krajinu, přírodu? V tomhle jsme celkem stejní:)
Velikánskou louku, která hraje všemožnými barvami a nalezneš tam hodně živých tvorů, jako například motýli.
Proč zrovna motýli?
Jsou to nádherná stvoření. Někteří nejsou nějak moc viditelní, ale... stačí mi vidět nějakého motýla a já si vzpomenu na pár úžasných chvilek ve svém životě a vykouzlí mi to úsměv.
Děkuju za rozhovor, přeju hodně příjemných chvilek a málo blbců ve tvém okolí. Něco, co bych chtěl vzkázat?
Mám takové motto "Úsměv je zadarmo, tak s ním nešetři!", to vzkazuji úplně všem i Tobě:-)


:

Proč petflašky pouze vyhazovat..?

28. října 2012 v 20:05 Vlastnoruční výrobky
Když je můžeme i účelně využít? :-)


Nakažená...

27. října 2012 v 23:24 K zasmání
...borderkofilií a agilitýdou. Oboje v pokročilém stadiu.



Second life replay

27. října 2012 v 23:02 Videa
Na doporučení Ondry S., děkuji.


Je, bylo a bude špatně.

27. října 2012 v 20:18 O blogu
Klepou se mi ruce. To, co jsem vždycky považovala za klišé, "polévá mě střídavě chlad a horko", se stalo pravdou. Třesou se mi svaly. Mám rozmazaný obraz před očima. Nedokážu se postavit. Spadla bych, musím se držet stolu. Podklesávají mi kolena. Jednu větu píšu aspoň na třikrát, nejsem schopná se trefit na ty správné písmena. Přerývá se mi dech, nejsem schopná se nadechnout. A když už se mi to povede, tak nemůžu vydechout. Naskakuje mi husí kůže. Pokaždé se děsím toho, že tam bude. Mnohem víc se děsím toho, že tam nebude. Nevím, co mám dělat. Potím se. Zimou, horkem.Jak, jak bych mohla? V očích se mi lesknou slzy. Jsou horké, když tečou po tvářích a naráz jako by se měnili v led.. asi něco bude špatně. Asi něco je špatně. Protože asi něco bylo špatně...

Drum and bass

26. října 2012 v 22:32 Videa
Ahoj,
mých pár oblíbených :o)












Sakra, je jich trochu víc.. :D

Pelech pro psa

26. října 2012 v 20:46 Vlastnoruční výrobky
Ahoj,
komu se nechce kupovat drahý pelíšek, stačí polštář (ten můžeme taky ušít, z molitanu a nějaké látky nebo využít starý na výhoz :)) a mikinu.


Dopis lásce.

25. října 2012 v 11:16 Vlastnoruční výrobky
Ahoj..
dáme svý lásce jasně najevo svou lásku? :)


Po zavátých pláních

24. října 2012 v 21:04 Knížky
Ahoj,
tohle je jedna z mých velice oblíbených knížek, hluboce, dalece, široce doporučuju. :-)

Autor: Anne Mariah Cook
Obsah: Je to v podstatě autobiografie, kdy se Cookovi spolu s ošetřovalekou psů, 3-letou dcerou a smečkou čítající 32 členů vydají na Aljašku. Žijí zde rok, aby trénovali na Yukon Quest, nějtěžší závod se psími spřeženími na celé planetě. Autorka popisuje denní nástrahy, problémy, styl a smysl života, tolik odlišný od New Hampshire. Jestli tito zelenáči opravdu zvládnou náročný závod a jestli na Aljašce zůstanou, či se odstěhují zpátky, se dovíte po třista stranách.. :)
Moje hodnocení: SKVĚLÁ, SKVĚLÁ, SKVĚLÁ, ÚŽASNÁ! :) miluju ji! Tu atomosféru!


Krásný pořádek v pastelkách :-)

23. října 2012 v 22:41 Vlastnoruční výrobky
Dá se využít hlavně že školkách. :)


Jak si udělat nový tílko :-)

23. října 2012 v 22:17 Vlastnoruční výrobky
Na fotce to nevypadá nicmoc, nicméně na těle to bude asi vypadat hoodně luxusně ._o ♥


Povídkový fotbálek

23. října 2012 v 21:41
Před chvílí jsem narazila na projekt Povídkový fotbálek NikyRoovy. Pokud se budete chtít zúčastnit, dejte si ikonku a článek níže na blog.
POVÍDKOVÝ FOTBÁLEK
O co se jedná?
Povídkový fotbálek je projekt z tvorby NikyRoovy. Je to čistě řetězový projekt, který koluje dál a dál... V projektu jde čistě jen o povídky. Určitě všichni znáte slovní fotbal. Bude to vlastně něco podobného. V mém článku si ty přečteš povídku, kterou jsem na pravidla řetězce napsala já. Poslední větu využiješ a usadíš ji na začátek svého příběhu. Pak nezapomeň napsat, od koho jsi konec využil, ať je jasno. Na váš blog pak přijdou další čtenáři, kteří usadí váš konec na začátek té svojí povídky.
Chápeme všichni?

Já jsem využila poslední větu od: Anne ( www.chvalablaznivosti.blog.cz )
Moje povídka:
"Zemřít, abych mohl žít."
Budu žít dál v jejím srdci. Budu žít v jejích myšlenkách. V jejích snech, představách a fantaziích. Když se nad vším člověk zamyslí, smrt není zas tak špatnej konec..prostě mě čeká jenom další spánek. Trošku delší. Myslím, že za smysl života se dá pokládat smrt pro někoho, pro koho člověk žil. Bude to lepší. Už nejsem schopen vyplnit její představy v mém životě. A přece, nemusím se bát, že už se nikdy neshledáme. Věřím, že za nějakou dobu mi opět padne do náručí a já ji budu moct setřít slzy. Nikdy nepochopím rozdíl mezi slzami radosti a smutku... Uslyším cupitavý krok a houpavý dech. Umřít s touto vidinou je budoucnosti je jako vysvobození ze zakletí, vždyť konečně bude jisté, že přijde! A tak si lehnu a zavřu oči.."

Zkopíruj si tenhle článek, jen dodej svoji povídku, která začíná na poslední větu té mé poslední! Dej si na blog i ikonku! Napiš adresu blogu toho, od koho jsi větu využil a nech řetězec kolovat dál! Ať všichni víme jak se řídit heslem: Něco končí, něco začíná.

Náramek ze "sicherajzek"

23. října 2012 v 21:30 Vlastnoruční výrobky
Ahoj..
sice budeme potřebovat mrtě sicherajzek (ehm, spínací špendlíky?) a korálků, ale výsledek stojí za to! :)


Alaskáni = aljaští husky

22. října 2012 v 22:43 O zvířatech
Ahoj,
jednou bych se ráda odstěhovala na Aljašku.
Samozřejmě už mám vymyšlenou smečku. :D
Nechci ani aljašské malamuty, ani sibiřské husky, ale ALJAŠSKÉ HUSKY. To jsou takoví kříženci :D speciálně na Aljašce šlechtění na rychlost a výdrž.
Ne nadarmo se říká, že alaskána nedělá vzhled, ale výkon...
Jak se vám líbí mé jména pro "děti"? :D

Cheetah, Yankee, Barbecue, Affi, Keshu, Avalanche, Daemon, Mafie, Firebird, Lightening, Chelsea, Orah, Interisting, Free, Bee, Mountain, Funny, Skype, "Ajsikjů" (ICQ), Smile, Smoke, Fey, Cossete, Shanti, Patu, Email a Beauty.





Náramek z plechovek

22. října 2012 v 22:32 Vlastnoruční výrobky
Ahoj,
už sháním lidi, co pijí pivo nebo colu, ať mi ty zobáčky schovávají - vypadá to luxusně, že? :-)


Příroda versus lidé

22. října 2012 v 10:47 Moje psaní
Lidé jsou druh bezcenný,
svým dědictvím mrhají;
jako by bylo bez ceny
když jím opovrhávají;

Nechápou, že něco je více
než náš pouhý druh
že vše má ruby, líce
a lidí je jak much;

Že je nás prostě moc
že ne vždy bude den
pak přijde i noc
a zjistí, že my jsme "jen"...

Snad nezjistíme pozdě
že tu po nás nezbylo
než betony prosté,
neexistujícího se zachtělo..