Prosinec 2012

Ztracený Drak!!

27. prosince 2012 v 15:33 Moji mazlíci
Ahoj,
25. 12. 2012 se v Brankách (u Valašského Meziříčí) ztratil můj roční pes border kolie, slyší na jméno Drak. Nějaký debil hodil petardu.. Vyvlíkl se z obojku (nemá na sobě nic), a utíkal směrem na Police. (Další info je prej o Kelči, ale pochybuji.)
Prosím všechny z okolí Vsetína, Valmezu, Hranic - mějte oči otevřený!
A kdyžtak volejte na 724523651, děkuji.


Srdcový náramek

19. prosince 2012 v 21:38 Vlastnoruční výrobky
Ahoj,
tohle je další z návrhů náramků, stač nám nářadí a dostatečně silný drát ;)


Můj vysněný domov

19. prosince 2012 v 21:19 O mně
Ahoj,
jsem divná a jsem s tím smířená.
Představa luxusního bytu, vily, rezidence mě odrazuje.
Budu žít v nějakém polorozpadlém srubu, ráno si zatopím v kamnech, vodu budu muset ohřívat nad nimi a nebudu mít ani sprchu, natož vanu. Nějaký roh, z kterého bude odtíkat ven voda.
Nebudu mít auto, nebudu mít v dohledné "blízce" sousedy. Budu sama v divočině a pít ze studánky...

Představa mé maminky:


Moje představa:


Smrt.

12. prosince 2012 v 10:02 Moje psaní
Roste spolu s životem,
větve připomínaj kosti hnáty,
možná spím, je to snem,
představa, že tato ruka bude táty.
Za padesát let,
až bude ležet v hrobě,
až umře mi svět,
a nevyznám se v sobě,
jen dub čnějící vzhůru,
bude mi připomínat tuhle noční můru...


Jak oživit botičky :-)

10. prosince 2012 v 19:23 Vlastnoruční výrobky
Ahoj,
tohle je úplně hustý oživení nudných botiček, leč nevím, jakou barvou..? : /
Nějakým sprejem, to je jasné.. kdyby to někdo zkusil, napište, ju? :)

Je to zlý.

5. prosince 2012 v 19:20 Moje psaní
Pozoruju namodralé obláčky dýmu, které mi jdou z pusy. Jop, nechtěla jsem zase kouřit, ale... potřebuju se uklidnit a vyčistit si hlavu. "Správná chvíle se vrací v cyklech.." buší mi v hlavě. Už nevím, kde jsem to četla, ale probíjí mi to mozkem jako elektrický šok. V cyklech. V cyklech.
Možná je to jako graf, ne? Aby se mohla ta čára zvednout, musí první klesnout. A i když málo klesá, vlastně celkově stoupá..
Takže vlastně nejsem nešťastná. Vlastně mám domov, vlastně se se mnou nerozešel a vlastně vůbec nepotřebuju k chvilkovýmu stavu štěstí krábu cíg, dvě lajny a flašku vína.
Sakra. Nevím, co se mnou je, ale když se mi z jedný vykouřený cigarety točí hlava, to asi nebude moc dobrý. Cejtím v sobě spoustu kontrastů. Chci sex. Bože, jak já bych s někým mrdala. Ale nechci. Už mám dost spát s každým, kdo se namane a kejvne! Absťák nejde zahnat takhle, nevím, proč mi trvalo tak dlouho, než jsem na to přišla, ale už vím, že potřebuju člověka, co mě bude milovat a já budu milovat jej. Nicméně toho nemůžu najít. Ne že by bylo málo frajerů, co by mě chtěli.. ale ono to nějak nejde. Nepřitahují mě, ani psychicky, ani fyzicky. Nikdo nechápe, proč všechny odmítám, když chci lásku.. Ani já to nevím.
Chci domov. Chci místo, kde se budu cítit dobře, a kam se budu ráda vracet. Nevím, co to má od mýho srdce znamenat za podrazáctví, že nenávidí všechny místa, kde jsem a myslí jenom na mé původní "doma", kde jsem toho tolik zažila a který jsem tam hluboce milovala.
Přála bych si bejt šťastná. Nechápu, proč má psychika tak rezolutně odmítá. Pořád mi připomíná dobu, kdy opravdu bylo nadoraz skvěle, ač mi to tak tehdy nepřipadalo.
Obranný reflex organismu. Ten pocit, když si člověk nasypává bílou cestičku prášku, srovnává občankou, a šňupne si to do nosu. Je to jako chvíle před orgasmem, kdy víte, že to přijde. Takhle člověk přesně ví, že za minutu budou všechny problémy ještě dál než Havajské ostrovy a dokáže se tři hodiny usmívat do zdi, s naprosto čistým svědomím.
Ten pocit, když člověk otvírá krábu, vytáhne cigaretu, zapálí si, sleduje, jak se spolu s tahem přibližuje oranžový kotouč, znázorňující asi už peklo, a spolu s kouřem, který tolik ničí již zničené, vdechne dávku opojného klidu.
Jen alkoholici si nalijí a pijí sami. Já se snažím jím nebýt, nicméně pokušení a lákadlo v podobě rozlévajícího se tepla po těle, záchvatu smíchu a uvolněného pocitu je příliš silné..
Snažívala jsem se nebýt děvka, mrcha, alkoholička, smažka. Ale už je mi všechno fuk. Dobrýho a lepšího člověka ze mě dělal bejvalej, kterýmu jsem teď jedno. Nevím, proč nemůže být jedno i on mě. Držely mě při životě chvíle, kdy jsem myslela a vzpomínala na něj. To už nejde, protože se postaral, aby mi na něj nezbylo nic. Poslední, pro co žiju, jsou chvíle, kdy jsem s pomocí chemie moc mimo na to, abych si uvědomovala, jak je to všechno v háji.
Milý Ježíšku, a tak prosímtě buď mi přines pořádnou dávku štěstí nebo trávy.
BíeS.