Únor 2013

Deset hodin lásky za jeden život

21. února 2013 v 19:47 Moje psaní
Stala jsem se obětí
odsouzenou sama sebou
je to mé štěstí i mé prokletí
když myšlenky srdce do pekla vemou.

Problémy 21. století

20. února 2013 v 11:23 O blogu
Tenhle článek nebude o drogách. O prostituci. O alkoholu, cigaretách, řvoucí hudbě, volném sexu.
Je o tom, že jsme si přestali pomáhat. Být nezištní. Udělat něco zadarmo. Usmát se jenom tak.
Pokud někdo jde po ulici a smějete se, lidé na vás koukaj jak na "debily" - vždyť v tomhel světě není důvod k smíchu! Není to tak, důvodů je spousta, ale lidi je nevidí.. (Nebo vidět nechtějí?)

Proč něco někomu nedarovat, když jsme to zadarmo dostali my? Proč neposlat dál dobrý skutek, který pro nás někdo udělal? Proč se jenom tak neusmát na smutného člověka? Proč se někoho nezeptat, zda nějak nepotřebuje pomoct? Nevzít někomu tašku? Nedarovat jenom tak nějaký svůj výrobek?

Přiznávám, asi jsem vypadala divně, když jsem cizí slečně dala ve vlaku vyrobené náušnice s přáním veselých Vánoc.. ale proč ne? Vás by to nepotěšilo? Tak proč nepotěšit ostatní?

Pamatujete akci "Free hugs"? Tak já mám v plánu udělat letáčky a na konci takové nastříhané (většinou se takhle odtrhávají telefonní čísla) s komplimenty a smajlíky.. : )
Štěstí je u nás pořád málo.. a tak? Úsměv :-)) Vždycky může bejt hůř :P


Šatičky :))

19. února 2013 v 16:51 O mně
Ahoj,
včera mi maminka ve Valmezu v sekáči koupila nové šatičky :)
Mají jakože "korzet", měděné cvočky, něco jako "kšandy", baňatou sukni, a jsou černé a sametové.
Love it! :)) ♥

Pro ilustraci. Ale na mě vypadají mnohem líp. :D


Vertical limit

18. února 2013 v 9:58 Filmy
Ahoj,
možná jste se dívali, běželo to včera v TV.

Text distributora: Miliardář Elliot Vaughn (Bill Paxton) není zvyklý prohrávat. Nejnebezpečnější himalájský štít K2 ho před čtyřmi lety málem připravil o život, ale on se přesto vrátil s ještě větší výpravou. Při novém pokusu o zdolání nepřístupného vrcholu ukázala hora znovu svou odvrácenou tvář a lavina uvěznila Elliota společně s dvěma nejbližšími kolegy v ledové jeskyni. Na jejich záchranu mají lidé ze základního tábora necelých čtyřiadvacet hodin, než extrémní vysokohorské podmínky způsobí edém plic. Čekání na smrt pak nešťastníkům ukrátí pouze stále častější vykašlávání krve. Ze základního tábora, bizarního stanového městečka uprostřed velehor, se proto pod vedením Petera Garretta (Chris O Donnell) rychle vydává šestičlenná záchranná mise vybavená extrémně brizantním nitroglycerinem a motivací v podobě půl milionové odměny pro každého. Nejvíc naspěch má ale Peter, protože v ledu nad výškovou hranicí přežití je společně s miliardářem uvězněna i jeho milovaná sestra Annie Garrettová.

Moje hodnocení: Komedie jedna báseň. Od toho, jak se člověk v osmi tisících, kde je problém i JÍT, rozběhl, skočil na skálu, v letu si asi všiml chytů, zarazil skobu a zůstal viset na jedné ruce, nebo jak lavinu v klidu horolezci přečkali, aniž by je smetla a jako totální vrchol byla žena jednoho z horolezců, která byla zakonzervována v ledu, a její manžel jí políbil na čelíčko (čekala jsem, aby to byl úplný americký doják, že se potomto probere zpátky k životu).
Ale aspoň tam občas byly krásné pohledy hor. :D


Růže z listí

13. února 2013 v 21:17 Vlastnoruční výrobky
Ahoj,
škoda, že to sem dávám až teď, tak třeba na další podzim.. : )


Otázky bez odpovědí

12. února 2013 v 19:42 O mně
Mám zas moc zamotanou hlavu. Plnou otázek, který nikdo ani zodpovědět nemůže. Plnou otázek, na který neexistuje odpověď.
Myslíte, že když něco šíleně chcete - strašně dlouhou dobu, hrozně moc - že to vůbec může být špatný? Že se vůbec dokážete přesvědčit, že to špatný je, a neudělat to? Že vůbec má smysl, abyste to neudělali, i když víte, že je to špatný? Přece když si to takhle přeju, tak možná ta bolest z toho, že to udělám, bude menší, než ta bolest, kdybych to neudělala..
Jak je vůbec možný, že si člověk přeje něco, o čem ví, že je to zlé? Že by to udělat neměl? Že ublíží všem okolo a i sobě?
Je možný udělat chybu a nelitovat jí? Je možný udělat něco správného a litovat toho?!
Vůbec nevím, co mám dělat.
Co je v životě důležitější? Dělat to, co mám, nebo dělat to, co chci?


Stojánek na tužky

11. února 2013 v 20:52 Vlastnoruční výrobky
Ahoj,
tohle brzo udělám, protože miluju přírodní věci a tohle bude do pokoje jako stvořený : )


Gymplácký ples Frýdlant, 8.2. 13

11. února 2013 v 17:35 O mně
Ahoj,
tak mě můj přesvdčil jít na ples a můžete se pokochat fotkama:-))

První vystoupení - kankán.


No a druhej strip. :D



Úžasní moderátoři.


Úžasná já.


Kytky z látky

6. února 2013 v 21:23 Vlastnoruční výrobky
Ahoj,
tohle jsou krásné a lehce udělatelné kytičky jako dekorace, třeba jenom na stůl.. : )


Čekám.

6. února 2013 v 16:37 Moje psaní
Já tě čekala dávno
a trvalo to dlouhý čas
vím, nechtěla jsem málo
život mi dal hodně tras

Tralo to věčnost
a celou ztracená v tvých očích
strávila jsem jako host
zbloudilá se v kole točím

Nechtěla jsem jinou cestou,
a tohle vše rozhodlo,
věřila jsem, že jednou,
a to mi srdce probodlo

Můj vymazlenej pokoj

6. února 2013 v 14:32 O mně
Ahoj,
protože jsme se stěhovali, dostala jsem volné ruce na vybavení svého pokoje.

Takže:
Má asi takovou barvu jako tohle peří (dvě stěny.)¨
Druhé dvě jsou bílé. Taky mezi šikminou a okolo okna je bílý pruh.


Nově vybraná podlaha:


Mám světlý nábytek (asi odstínu nejsvětlejší barvy v podlaze) - stůl a dvě skříně.

Na podlaze mám ovčí kožešiny a našité bílé polštáře.

Co tomu říkáte? :-)) vyfotím, slibuju, ale ten foťák strašně zkresluje barvy. :x

Životní moudra :-)

6. února 2013 v 7:33 K zasmání
Na zlepšení nálady :P


Obraz pomocí flašky

6. února 2013 v 7:17 Vlastnoruční výrobky
Ahoj,
stačí nám třeba temperky a petflaška.. vypadá to skvěle, ne?


Daleká cesta za domovem

5. února 2013 v 22:23 Knížky
Ahoj,
mám tu hodnocení další knížky.

Autor: Richard Adams

Obsah: Knížka vypráví o králících, kteří odejdou ze své kolonie, kde cítí nebezpečí a hledají místo k založení nové. Projdou více koloniemi, než se usadí ve své. Tady zjišťují, že ale stejně vymřou, pokud nenajdou ramlice. Tak se část vydává do kolonie Efrafa. Děj se komplikuje, Efrafané odmítají ramlice vydat, musí je dostat pryč "na černo", což je nepředstavitelně složité. Efrafští králíci vyhlásí pomstu a málem naši kolonii zničí. Nicméně vám můžu slíbit, že všechno končí dobře. :-)
Autor vymyslel pro králíky vlastní jazyk, mytologii i poezii.

Hodnocení: 92%. Nesmí vás odradit králíci :D. Je to úžasný román o životě, přežití, překážkách a síle nevzdávat se. Je to o tom, co v tom najdete. Proti králíkům je v podstatě celý svět a oni to berou jako výzvu, jestli ten svět dokáží pokořit..


Debilní kecy

5. února 2013 v 21:38 Videa
Umírám. :D

"Né, nepolykej to, to je nechutný!"


"Tývole, já fakt nevíím, jeslti mají na Moravě internét.."


"Tývole, to je placený!"


"Yes! Nový rekord! 12 sekund, 55 setin!"

"Proč mám tolik bot?"

"Vyměň mi prosímtě tampon, když už seš tam dole."

"Klidně si to opiš, ale mám to blbě."

Klikr trénink 5.1.2013

5. února 2013 v 17:30 Moji mazlíci
Ahoj,
něco o tréninku.

Pamlsky: buřty nakrájené na kostičky

Cvičení:
- ring
- otočka
- sedni
- sudy
- okolo mě
- okolo stromů
- přeskakování pokrčené nohy v koleni a vytočené do boku
- kuk s ťap ťap
- slalom
- nácvik k noze
- nácvik hrabání

Dávat bacha:
- Při sedni nesmí dávat packy bez povelu
- Když neví coby, začne štěkat - odbourat!
- Do slalomu nabíhá až na několikátý pokus

Dneska byla úžasná, snažila se, běhala, vypadala, že je moc ráda, že pracuje.


Realisticky? Nereálný..

4. února 2013 v 20:21 O blogu
Asi jsem divná. Slyšela jsem to mockrát a slyším dodnes. Od spolužáků, přátel, pejskařů, rodiny. A víte co? Já to beru pozitivně. Možná divná není hanlivý, možná je to jiná, originální. Možná je to moje schopnost vidět věci jinak než ostatní. Možná je to dobře, možná špatně. Pro mě je naprosto nereálný vidět věci realisticky.
Chci si dělat věci po svým a taky si je po svým dělám. Možná tohle bude ono, že to, o čem ostatní říkají, že je to šílenost, hloupost a nemůžu to zvládnout, tak to dám a co pro ostatní není problém, u toho zkolabuju.
Pro 90% mých známých je nepřekonatelný problém zatopit v krbu, naštípat dřevo nebo vyvrhnout daňka.
Pro mě je nepřekonatelný problém napsat dobře test z matiky nebo strávit hodinu u šatníku vybíráním oblečení.

Realita není "realistický" pohled na svět. Není to ani náš "realistický" pohled na svět. Nejsou to ani naše možnosti. Realita je zase jenom místo v naší mysli, za níž si myslíme, že je konec, tma, černo, propast.
Když smažeme "nemůžu, nejde, nezvládnu, nedokáže, neexistuje, nefunguje, ..." kam až se dokáže posunout náš realistický náhled na svět? Kam se posunou naše možnosti, když budeme věřit, že jsou možné, skutečné, realistické?

A teď - je mi jasné, že mě ukamenujete :) - přílišná realita zabíjí fantazii.
Proč by nešlo jít po lese a zahlídnout za stromem jednorožce? Proč bych si nemohla myslet, že mi ta klávesnice politá vařícím čajem půjde i potom, co dopíšu tenhle článek? Proč bych se nemohla kojit představou, že jednoho dne vážně budu po jeho boku v bílých šatech?
Realita zabíjí sny, naděje, ideály.
Takže? JÁ VĚŘÍM NA VÍLY. A ve fantazii, ve svět našich myšlenek, barev, vírů, třpytek, duhy, v nekonečno.

Aktualizace v bodech

4. února 2013 v 19:50 O mně
Ahoj,
rychlá aktualizace. Eh, asi velice nudná.

- měla bych se učit biolu (píšu článek) , hnusná nervovka!
- dočítám Dalekou cestu za domovem (úžasná, mám napsat hodnocení?)
- jsem přežraná (5 rohlíků, chleba, 4 mandarinky, banán, asi pět litrů čaje)
- poslouchám Love is my religion
- nosím všude modrej článek, protože mám pokousanej krk
- bolí mě tělo, protože můj víkend byl ve znamení párty, sáňkování, koně, úklid, bazén..
- bavila jsem se asi šest hodin s bejvalým a mám v hlavě chaos

PS: MILUJU tyhle boty!! (Ale můj botník obsahuje pouze troje páry pohorek.)


Originální taška

1. února 2013 v 11:42 Vlastnoruční výrobky
Ahoj,
potřebujeme barvu, jablko a bílou, plátěnou tašku.
Postup je snad jasný a originalita je na světě : )