Říjen 2013

Přežít s vlky

27. října 2013 v 19:03 Knížky
Ahoj.

Autor: Misha Defonseca

Obsah: Pravdivý příběh židovské dívenky, která se během zuřící druhé světové rodiče vydá jen s buzolou v ruce hledat své rodiče, na "východ". Vůbec netuší kam, představuje si to jako jedno místo, které až najde, tak bude vše v pořádku, nic se nestane, rodiče ji ochrání... Ani není třeba říkat, že se vydala na strastiplnou cestu, kde stále naráží na pach smrti, neskutečná zvěrstva, kde se živí trávou a larvami a tím, co vyvrhne vlčice pro svá mláďata, že spí v kmeni stromů nebo v kostře dávno mrtvého jelena, kde jí chodidla ztvrdnou a zdeformují se tak, že do nich klidně může řezat nožem a nic necítí, kde se stane svědkem vraždění, znásilňování a musí jen tiše přihlížet...

Moje hodnocení: Po literární stránce tato knížka excelentní není, ALE. Je to nevyčíslitelný dokument toho, co jsou lidi schopni páchat, toho, co je člověk schopen přežít, chce - li. Člověka uvádí v úžas, co všechno byla desetiletá holčička schopná přestát, protože musela, a zastavuje se mu mozek nad tím, jak je možné, že se "nejlidštěji" chovali tak zavrhované šelmy, jako jsou vlci..


(Ne)chutná.

24. října 2013 v 20:03 Moje psaní
Zažloutlý prsty
tvý zuby v mým krku
a v nich cígo
v hlavě plný modro
šedo stínovýho kouře
který tvoří
půlkruhy poskládané
z menších protlaků
Mozek totiž kap kap
al přes prsa
a boky
až na palce u nohou
Jako šťáva z rajčat.

Nákupy:-)

17. října 2013 v 22:07 O mně
Ahoj,
dneska jsem byla s mum nakupovat a musím říct, že jsme měly štěstí!
Mám super tmavý, vypasovaný kabát s velkým límcem, vínové tričko s výstřihem a malými, zlatými kamínky, nádhrdelník s ostny, další síťované punčocháče (ano, ano, já jich mám "málo":D) a šílený neonově růžový prádlo:D
Co vy, nějaké nákupy, novinky?:)


Nápady s párky:-D

12. října 2013 v 7:05 Mlsy za pět minut
Ahoj,
jednoduché, rychlé, hezké. Zvlášť zábavné pro děti:-)
Myslím, že k ničemu netřeba vysvětlení:-)


Šperky z petlahví

9. října 2013 v 10:57 Vlastnoruční výrobky
Ahoj,
super nápad, nalezen na netu.

Potřebujeme - kousky z petflašky, řetízek a drátky/ háčky na náušnice a drátky
Petlahev nastříháme, kousky dáme do trouby, až se poohnou, navlečeme buď na řetízek nebo náušnice (případně uděláme set:)).



Slovník cizích slov II.

7. října 2013 v 21:37 K zasmání
Ahoj,
další :D


Design "Just believe"

6. října 2013 v 22:39 O blogu
Ahoj,
"nevyvedená" snaha o podzim.
Just believe mě zaujal holt víc, ale myslím, že se docela povedl, podzimu nelituju:-)
Doufám, že se vám líbí také.


Cikáni jdou do nebe

5. října 2013 v 21:49 Filmy
Ahoj,
tohle je další z mých oblíbených filmů.

Obsah: Jak vypovídá název, je to film ze starého cikánského prostředí. Zobar se živí krádežemi koní důstojníků a jejich přeprodáváním. Jednou ho hlídka zraní a jej ošetří Rada, o které se říká, že umí čarovat. Zobar se zamiluje, ale Rada ho prosí, aby ji nechal. Zobar se dál živí jeho "řemeslem", jednou se ale nepovede a končí u šibenice. Utíká z ní na koni. Zobar žádá o Radinu lásku a ta se mu směje. Milují se navzájem, ale divoce.. Zobar ji bodne nožem do srdce a jej zabíjí v tu samou chvíli Radin otec - milenci si umírají v náručí..

Hodnocení: Nesmíte se nechat odradit soudobým názorem na "cikány". Tohle je o kočování, cestě, životu, svobodě, nespoutanosti.. O pochopení toho, proč běhám bosky s šíleným smíchem, sukní po zem a fajfkou v puse.


Co pro mě znamenají psi...

4. října 2013 v 19:46 Moje psaní
Vždy jsem pociťovala vděčnost životu, že nám dal přítele v podobě psa. Ať už jsem obdivovala lehkonohý klus vznešeného zvířete, s pozadím podzimního lesa, kdy se k zemi snášelo barevné listí a on se tam vyjímal jako ztělesnění krásy nebo ať jsem se usmívala nad kousky voříšků, s rozesmátými tlamičkami, prosících, ležících, sedících, panáčkujících, kutálejících sudy, jimž z očí svítila rozvernost a rozpustilost, když nenápadně "kradli" dítěti kus buchty nebo tahali vlákna z kobrce tak dlouho, až se do nich zamotali.
Když vidím své psy, srdci vládne bouře pocitů a citů. Jako první mě asi napadá hrdost - jsem hrdá na to, že tihle psi jsou mí, že já jsem jejich, že náš vztah je to, co spousta lidí nikdy nepochopí. Jsem hrdá na jejich jiskry v očích, na jejich nápady, na jejich povahu, u každého tak neskutečně rozdílnou, na jejich odvahu, výdrž, statečnost. Jsem pyšná na to, že každému z nich bije v hrudi srdce, které by obětovali. Jenom proto, aby mi udělali radost. Myslím, že ví, že já se pro ně obětovala také a obětovala bych se mnohem víc.
Je těžké definovat, co pro mě znamenají. Jsou to mé lásky, parťáci, kamarádi, děti, vzory. Radosti a strasti. Dají se za mnohé obdivovat - za jejich nehynoucí přátelství, loajalitu, za empatii, pomoc. Psí společnost je nenásilná, nevyžádaná. Můžete psu říct, ať přijde a on přijde. Ale nepřikážete mu, ať do toho vloží srdce.
Nejde přikázat, ať se vám dívá do očí, položí hlavu do klína a olízne ruku. Nejde přikázat, ať pes tahá saně, když už nebude moct. Nejde přikázat, aby pes zahříval majitele, který omdlel. Nejde přikázat, aby, při nejdelším závodu na Aljašce, Yukon Questu, psi běželi dál oslepení a řídili se jen povely pána. Nejde přikázat, aby pes šel za majitelem někam, z čeho má smrtelnou hrůzu. Nejde přikázat, aby se vám ztracený pes vrátil, nehledě na vzdálenost. Nejde přikázat, aby pes umřel těsně po majiteli, na jeho hrobě. Nejde přikázat, aby vám pes zachránil život nebo jej za vás položil.
Vlastnit psa neznamená mít psa. Mít psa je zažít tohle. Mít stoprocentní důvěru, znát se, chápat. Pochopit z jediného pohledu, zavrtění ocasu, postavení těla, zvuky, našpicovaní ušima. Mluvit, bavit se, hovořit beze slov.
Psi jsou pro ně symbolem pokračování a naděje. Když nám umírá přítel, umírá s ním i kus našeho srdce. V hlavě se nám míhají představy, co všechno jsme ještě nestihli a dojímá nás pohled důvěřivých očí odcházejícího psa v náručí, který si více představujeme, než skutečně vidíme přes slzy. Však, když vidím sotva narozené válečky, kdy s dojemným kníkáním prvně bojují za život, uvědomuji si, že konec nikdy nepřijde. Čím víc rostou, člověk nachází shodné znaky. Hele, tohle štěně má úplně stejný výraz jako jeho prababička. A tohle si na sebe převrhává misku - to dělával jeho strýc, když byl stejně starý. Šibalsky na nás pomrkávají očka. Jen se člověk zamyslí, nejostřejší šelmička nás pořádně kousne do prstu. A my se jenom spokojeně usmíváme, s nadějí a vírou, že tohle bude alfa a leader celé smečky.
Nezáleží na tom, kolik máme jizev na rukou. Že máme prázdné peněženky. Že naše snídaně nezačínají kávou, ale vyvenčením psů. Že když si chceme s partnerem užít krásný večer, musíme první vyhodit děti z postele. Že chodíme v oblečení od chlupů. Že některým našim knížkám chybí pár stránek a že židličky mají ohlodané nohy.
Protože my máme štěstí, radost, sílu, hrdost, krásu a přátelství stále u sebe.

News, 1.10.13

1. října 2013 v 13:54 O mně
Ahoj,
nějaké novinky:

  • jsem nemocná, do pátku doma
  • protože se nudím, dělám náušnice :)
  • čtu Hlavu XXII
  • stahuju filmy (už jsem koukla na Vzhůru do oblak, Cikáni jdou do nebe a Předčítače)
  • nasbírala jsem dneska obří mísu plnou kaštanů :)
  • celkově mám veget pod peřinou s horkým čajem :)
A ujíždím na:

Kabanosové kytičky.

1. října 2013 v 10:42 Mlsy za pět minut
Ahoj,
další krásný nápad:D
Stačí kabanos a vajíčko, zbytek dle fantazie. :-)